Amsterdam

Nieuwezijds Voorburgwal (Městský val Nové Strany, A 19), nejdelší dopravní tepna historického centra, která kdysi byla také grachtem. Ve středověku tvořil západní hranici města; za ním až k Haarlemu se rozkládaly zemědělské pozemky. R. 1884 byl gracht zasypán a přeměněn na obranný val. V případě nebezpečí od západu bylo povinností občanů v těchto místech město bránit.
Hoofdpostkantoor (bývalá Hlavní pošta, A 20), impozantní budova v novogotickém slohu, kterou zakoupil švédský investiční syndikát a přestavuje ji na obchodní a nákupní centrum. V téže ulici poblíž pošty v č. 162 je budova Handelsvereniging Amsterdam (Amsterdamské obchodní sdružení, A 21) se zajímavě řešeným portálem s erby.
Blaeu Erf (Dědičný dům rodiny Blaeu, A 22), dvojdům rodiny proslulých nizozemských kartografů 17. stol. s tiskárnou map a globů, kterou založil Willem Janszoon Blaeu (1571-1638). Jeho syn Jan vydal v r. 1663 jedenáctidílný Atlas Major.
Makelaarsgildehuis (Dům cechu makléřů, A 23), pozoruhodný renesanční dům z r. 1633 s nápisem o ceně svobody, která se nedá penězi vyčíslit.
Korenmetershuisje (A 24). Domek, v němž se odměřovalo obilné zrno z r. 1620. Po celkové rekonstrukci je národní památkou. Typem stavby (částečně dřevěná), umístěním a celkovým vzhledem je oživením zdejšího okolí.
Amsterdams Historisch Museum (Amsterdamské historické muzeum, A 25; Kalverstraat 92, vchody též z Sint Luciensteeg 27, Begijnhof, Nieuwezijds Voorburgwal 357; denně 11.00-17.00, dětský koutek). Muzeum je od r. 1975 po rozsáhlé rekonstrukci objektu umístěno v Burgerweeshuis (Měšťanský sirotčinec), který byl do r. 1578 klášterem. V 17. a 18. stol. byl rozšířen o další budovy.
Ve 23 sálech jsou soustředěny archeologické nálezy, mapy, užitkové předměty, historické dokumenty, malby a makety, dokumentující dějiny města od jeho založení do současnosti. Expozice zachycuje rozkvět Amsterdamu i následná období částečného úpadku a přibližuje životní styl jeho obyvatel v průběhu staletí.
Cennými exponáty jsou dřevoryty středověkého Amsterdamu od Cornelis Anthoniszoona (z r. 1538 a 1544), obraz H.C. Vroomse “Návrat z druhé cesty do Východní Indie” (1599), globy, staré mapy aj. Pozornost zaslouží Regentenkamer (Sál regentů) v novoklasicistním slohu z r. 1634 a sál Jan van Speycka (viz A 17).
V sále regentů, který vznikl při dostavbě sirotčince, zasedala správní rada měšťanů spravujících ústav. Již humanismus 2. pol. 16. stol. upozornil na povinnost měst a obcí starat se o spoluobčany žijící na okraji společnosti a potřebující její pomoc. Tato tradice se rozvíjela a zkvalitňovala až k současnému stavu sociální péče v Nizozemsku, která dosahuje špičkové úrovně. Mnohé z budov ze 16. a 17. stol. (gasthuis, weeshuis, verbeteringsgesticht, oudemanshof, oudevrouwen/mannenhuis) připomínají původní účel využití jako nemocnice, sirotčinec, polepšovna či domy pro přestárlé.
V zastřešeném koridoru mezi dvěma budovami je volně přístupná sbírka portrétů členů amsterdamského střeleckého cechu ze 17. stol. (Schuttersgalerij). Mezi střelce byli přijímáni synové z lépe situovaných rodin a přijetí do cechu bylo ctí pro každého. Rembrandtův obraz Noční hlídky v Rijksmuseum (F 8, A 9) je skupinovým portrétem některých z nich.
Na nádvoří Historického muzea jsou ve skleněných vitrinách umístěna brnění městské stráže. Velmi zajímavá je sbírka gevelstenen (domovní znamení), na stěně u vchodu do muzea ze Sint Luciensteeg. Tato znamení před očíslováním domů umožňovala jejich rozlišení. Kamenný reliéf nejčastěji vyjadřoval povolání majitele domu či jeho jméno.
Turisté s hlubším zájmem o historii by měli návštěvu tohoto muzea zařadit na začátek svého pobytu v Amsterdamu.
Begijnhof (Dvůr bekyní, sídlo zbožného řádu bekyní, A 26; vstup ze Spui mezi domy č. 37 a 38 - nenápadný malý portál nebo od Amsterdamského historického muzea. Dvůr volně přístupný, kaple denně 9.00-17.00, kostel v době koncertů). Založen z rozhodnutí katolické kongregace ve 14. stol. jako sídlo řádu bekyní. Tento řád byl na sever a jih od delty Rýna velmi vyhledávaný. Vstup do něho byl umožněn jak svobodným ženám tak i vdovám, a bylo možno kdykoliv z tohoto církevního společenství odejít. Každá členka řádu si směla ponechat svůj majetek a obývala samostatnou místnost či celý domek. Život v řádu byl velmi přísný, ale členství v něm nebylo podmíněno církevním slibem. V době vzniku se Begijnhof nacházel na jižním okraji města. Vědomě byl zbudován daleko od hříšného přístavu a rušného centra. Postupně vznikl půvabný komplex kostela, kaple a domů, z nichž nejstarší (č. 34) pochází z r. 1475 a je nejstarším dochovaným amsterdamským a pravděpodobně i nizozemským domem vůbec. Má dřevěné průčelí a kamenné stěny, které by v případě požáru zabránily jeho rozšíření. Po rozsáhlých městských požárech v l. 1421 a 1452 byla v Amsterdamu od r. 1521 definitivně zakázána stavba dřevěných domů. Dřevěné stěny, došky a jílová výplň ustoupily zdivu, vypalované krytině a cihlám. Pouze přední a zadní štíty domů mohly být ze dřeva; v případě požáru se strhávaly hákem.
Ostatní štítové domy Begijnhofu jsou převážně ze 17. a 18. stol., kdy původní domy byly o 1-2 patra zvýšeny a částečně zmodernizovány. Kostel v centru dvora je z r. 1419, po reformaci r. 1578 připadl anglikánské církvi. Naproti němu, mezi domy, je tajná kaple z r. 1665; byla postavena pro katoličky Begijnhofu, které i po reformaci si mohly nadále ponechat svůj majetek. Hof (dvůr) s okolními stavbami si dodnes zachoval atmosféru a intimitu architektonického celku, jakých je málo. Není pouhým skanzenem, neboť je obydlenou součástí města.

V kategorii: místopis